Opilej stařec se potácivě

ano opile potácivě zvedl z křesla

a ztěžka se dovlekl do kuchyně,

aby moh sedět u votevřenýho vokna,

zírat do slunce nad rovnýma střechama

šedivejch paneláků

a myslet svý vožralý sny

zářivý láskyplný lásky

dívky s upřímnejma vočima

a milující maminky,

hladící malýho ustrašenýho chlapečka.

Už nebyl něžný děcko.

Byl zuřivej, nerudnej, nechutnej dědek,

co řve svý nesplněný přání

do půlitru zteplalýho chlastu piva

a jehož nasraný myšlenky

rotujou pořád dokola

v cele jeho bytu.

7. 5. Léta Páně 2002